Taxem se k tomu dostal, abysem udělal za timhle vypravovánim nějakou jakože tečku. Už jsme tejden doma, teda v Česku - já sem hnedka zase vodjel do Bílý Vody, co je skoro ve Slezsku, na cirkus paciento a přijel až po pěti dnech, ale stejnak, jsme prostě zpátky z tý Sevilly.
Co z toho ve mně zbylo? No, spoustu zážitků!
Když si teď řekl, co je ve mně nejvíc, tak se mi vybavily dvě věci:
Jednak ten cirkus - hnedka v Bílý Vodě jsem najednou chtěl i ten náš malej pacientskej cirkus vyšperkovat málem jako ty kucí ze Solejlu, jakože hrát cirkus ne jako obyčejnej cirkus, ale o něčem, narvat to emocema, lítat přitom do vzduchu a tak. (nakonec jsme to vyšperkovali sice jenom odpálením modrý dýmovnice v jednom čísle, ale úplně bez odezvy to desolejlácký Corteo nebylo ... každopádně už jsem to DVD s představením od tý doby viděl třikrát!). Ony nejvíc člověka zasáhnou takový obyčejný obrazy, který samy o sobě nejsou nic světovýho, ale když se udělají hezky, tak mají sílu a mě dostanou najistotu. V tom představení odjížděl ten klaun po svý smrti na kole do nebe a volal na nás dolů, že jako nashle ... dneska jsem byl na pohřbu kolegy z Církváče a žádný řeči tam mě nerozbrečely, až to, když ho prostě vynášeli ven z kostela ... ani nemusel volat že jako nashle ... prostě jednoduchý obrazy ...
A za druhý ten pocit, když jsem se s tím letadlem odlepil poprvé od země a nabral vejšku, to bylo taky transcendentní. Ty další vzlety už takový nebyly, jakkoli to zrychlení, co tě zatlačí do sedadla, bylo prima dycky. Pak už mi prostě to vzlítávání takový nepřišlo a víc a víc mě štvalo, kolik betonu a kolik ropy a prachů a kyslíku a vůbec takový mý lítání si po Evropě stojí.
Tak řekněme tohle jsou dvě velký zkušenosti. To další: maurská gotika, španělský teplíčko, siesty, gaspacho a jídlo a pití vůbec, lidi v hostelu, palmy a pomerančovníky, ... to se mi taky vrací a raduju se z toho ještě furt. Jsem moc rád, že jsem to zažil. Nemusím to nutně zažít znovu, jsem totiž nějak přesvědčenej, že všechny hezký věci se ke mě vrátí znovu a v mnohem větší síle až umřu, ale moc rád za to všechno zažitý jsem.
Takže na závěr ještě jednou veliké díky všem, co nás do toho Španělska dostali, a uzavírám tento svůj pseudocestopis pozdravem, kterým obyčejně končíme naše cirkusy paciento: "někdy jindy někde jinde!" (google překládá: "otra vez en otro lugar!")
... jo, fotek pár jsem vyplácl na http://ledovec.rajce.idnes.cz/reditel_a_reditelova_v_Seville ...
Žádné komentáře:
Okomentovat