Bylo to na nějakým placu za řekou, tak jsme se tam vydali pěšky. Konečně jsme se dostali do neturistický oblasti, byly tu i normální samošky a celkově docela normální, chvílema až strašidelný.
Děsila nás představa, že půjdeme přes most, protože v ulicích jde vždycky najít stín, ale na mostě ne. Navíc některý teploměry ukazovaly přes čtyřicet stupňů. Ale nakonec to vyřešili Španělové za nás - i ten most byl zastíněnej plachtama a byla radost tam jít. V řece pod mostem byly vidět ryby, hejna ryb! A ne úplný čudly!
S potom už začaly bejt vidět špičky cirkusovýho stanu a začal jsem se těšit. Bylo to obrovský soustaní. Před vstupem jsem nepřekonal svůj odpor k turistickýmu mainstreamu a odmítal se s Janou někým vyfotit na důkaz, že tu jsme. Nakonec se to vyřešilo tak, že nás někdo požádal o totéž, tak jsme to spolknul a poprosil o protislužbu taky, takže: máte nás na fotce oba (i když fotograf zastával představu, že na fotce musí být i špička stanu, takže by mě tam mohl klidně zastoupit dvojník, detaily nejsou moc zřetelný. Každopádně jsme se stovkami dalších vpluli dovnitř. Z vnitřku a z představení fotky nemám, fotit se samozřejmě nesmělo a já se překračovat zákazy bojim. Ale dobrá zpráva je, že o představení žádný zájemce nepřijde, máme do na DVD a měl by to bejt záznam toho všeho, co jsme viděli. 
Bylo to úžasný, jakkoli podle všeho je to představení pro španělsky mluvící publikum, mluví se tam dost a podle všeho i dost hlubokomyslně, tak je možný, že mi spousta věcí unikla a musim to ještě překoukat na tom DVD. Nejvíc mě dostalo chození po laně vzhůru nohama a boty, co chodily po jevišti samy. Ale výborný to bylo celý. Hrálo to dvakrát hodinu asi šedesát lidí, uznalí Španělé je odměnili ovacemi vestoje (my teda taky).No a šli jsme zase domů, popít trochu červeného, ruch na ulicích sice byl, ale takovej, aby nás to strhlo, to ne, to jsme si tu cirkusovou radost šli radši užít soukromě.
Žádné komentáře:
Okomentovat