V autobuse z letiště jsme se snažili sledovat cestu na mapě městské dopravy, co máme od Eismanky, ale autobus zatáčel vždycky na druhou stranu, než jsem předpovídal, taxem toho rychle nechal, stejně jsme jeli na konečnou. Tu jsme uhádli dobře, nicméně od ní jsme vyšli na opačnou stranu ještě v duchu mých předchozích předpovědí. Naštěstí máme ruskaky malý a slunce se už schovalo za domy, teplota podle nějakýho teploměru na ulici byla 37 stupňů a všude plno krásných mladých lidí, což bych v česku napsal v uvozovkách, ale tady si to lajznu klidně bez nich.
Jasně, nedokážu si představit nikoho z nich, jak kope přípojku vody k vile nebo jak s Horou lakostanem louhuje starej nábytek, ale klidně bych je třeba učil filosofii nebo vedl u piva hovory vo Pánu Bohu, takoví krásní mladí lidé to byli! To bysem vovšem musel mluvit španělsky ...
Každopádně jakkoli bylo kolem půl desátý, na ulicích bylo plno lidí a přes všechny moje xenofobie mi tam bylo hezky. Do toho palmy, hezký baráky, pak už najednou i ta katedrála ... krása, krása.Měli jsme v plánu koupit si nějaký jídlo a pití, najít hostel a tam vegetit. Akorát jsme našli dřív ten hostel než krám s jídlem, podle všeho v centru prodávají v krámech jen boty a šaty na flamenco.
Recepční, když odbavila potetovanýho černocha před náma, řekla "jo, vy jste ti Češi" a pokusila se nás ubytovat v češtině, s čímž měla po sedmi měsících v Seville dost problém, nicméně menší než bychom měli my, kdyby to dělala španělsky. Byla to magistra optometrie, co teď študuje španělštinu, nejspíš odněkud z Moravy.
Pokoj máme moc čenanej a to z několika důvodů:
1) chodí se do něj přes dormitory, kde je asi deset postelí pro ty, co chtějí utratit co nejmíň
2) nemá okno (ráno se teda zjistilo, že něco matně pod stropem probleskuje, takže úplná pravda to není).
3) zato koupelna má okno přes celej strop, je to plastem zastřešenej nějakej dvorek, je taky matný, ale zábavný
4) máme tu větrák velkej jak vrtule z turboletu a ten dělá krásně vlaho, jakkoli k tomu taky dost hučí.
5) máme tu dvě palandy, proutěný křeslo, a dva velký a hezký obrazy.
Když jsme se vyradovali z pokoje a zjistili, kde se co pouští a tak, šli jsme se poradit, kde nejlíp nakoupit. Česká recepční nám poradila supermarket, co má otevřeno do dvou v noci, akorát nás upozornila, že po desáté se tu nesmí prodávat alkohol (teda v obchodech ne, v barech samozřejmě jo). Anžto bylo asi třičtvrtě a obchod na druhé straně centra (šli jsme skoro okolo, jen jsme nevěděli, že tam je), tak jsme se s chlastem na pokoji rozloučili ...
... nicméně cestou jsme narazili na nějaké občerstvení, kde měli bagety, koláče, vodu a víno, tak jsme to - od poněkud nervozního prodavače, protože bylo za dvě minuty deset - koupili a radostně prchali zpátky do hostelu. Podle všeho jsme teda měli už i ten jamón serrano (něco mezi šunkou a pršutem), byl v jedný bagetě a pak ještě nějakej dobrej salám místní.
Na pokoji jsme si uvědomili, že mi při bezpečnostní prohlídce na letišti vzali nůž, kde byla i vývrtka, nicméně jsem hbitě otevřel víno kávovnou lžičkou. Anžto Janu bolela z lítání hlava, nekonala se žádná pijatyka, spíš to byl takovej šláftruňk.
Žádné komentáře:
Okomentovat