Cesta do Sevilly - prolog

Taxe k tomu všemu cestování na starý kolena naučim i blogovat! Dyť už je načase! A eště sem se naučil platit kartou přes Internet (... ale dycky si pučim tu vod ženy ...)

To všechno sem se naučil díky tomu, že sme dostali ten dárek: že nám - mně a mojí ženě - dali naši kolegové (nebo bysem mohl říct taky "moji zaměstnanci", ale to by vypadalo blbě, když to píšu jako křovák, takže nejlepčí by asi bylo "kucí a holky z práce") ten dárek - jet do toho Španělska (fakt normálně nám to celý zařídili a zaplatili - kde na to berou, to fakt nechápu, dyť přece vim, co jim za vejplaty posílam! To sou prostě fakt kámoši nebo co, dyť proč jinak by to celý takle udělali, né?).

Vono to "jet do Španělska" neni jen tak málo! Vono to má spoustu věcí v sobě, co sem eště nikdy nedělal! Tak předně:
1) Nikdy sem ve Španělsku nebyl, natož někde dál, kde se tak mluví.
2) Nikdy sem neletěl v letadle (fakt že ne ... a to je teďko dárek ke čtyřicetinám a zase taková socka, že bysem na to neušetřil, to zase nejsem!)
3) Budeme bydlet v penziónu! (To sem už teda bydlel, to jo, i v hotelu sem už bydlel, ale přece jenom - každej den to taky neni, ne?)
4) Jedu tam jen se svojí ženou, o děti se nám postarají kucí a holky z práce a taky babička s dědečkem. To snad ještě nebylo, co sou děti na světě, že bysme je opustili na tak dlouho (teda jedeme na tři noci, ale stejnak) a do takovýho daleka (ale prej Internet tam je a naroumovanej mobil mam už taky leta ...).
5) A ke všemu deme na cirgus - světoznámej Cirgus de solejl! To se těšim jak naše koza na dojení!
6) A to mi asi už nebudete věřit, ale i kapesný sme vod těch kámošů dostali, že abysme si to tam užili.
To sem fakt nežral, úplně mě to dojalo tenkrát v lednu na tom našem bále, co jsme to dostali, a sem dojatej furt (né jako že bysem vod tý doby neusušil kapesník vod slz vděčnosti, co mi tryskaj z uší - jak se píše ve Špejblovi - ale když vo tom takle píšu, tak si řikam, dyť vono to neni normálka, že tě nekdo takle obdaruje).

Tak je to takovej jakože prolog, předslov jakože nebo úvod, ale co sem chtěl říct, než se mi zaklapnou víka vod spánku, to je, že děkuju a Pámbů zaplať za to všechno. Těšim se a du se těšit ještě do postele, než mi ty víka udělaj klap.

(... a až je zejtra ráno rozklopim, tak to už bude DEN D, kdy už - až podojim, pošlu děti do školy, přečtu maily, pošlu vejplaty a eště pár věcí udělam a zabalim - pojedeme! Juchuchů!)