Ještě předtím jsme se přestěhovali do jiného pokoje, protože jak jsme se bookovali nadvakrát, tak se v hostelu mohli vymluvit, že potřebujou náš pokoj pro někoho jiného. Tož jsme povýšili o jedno patro a máme pokoj sice o něco menší, ale máme manželský postele a dokonce okno. Teprve teď - v patře doceníme krásu toho baráku. Má vevnitř tři dřevěný vyřazávaný patra nad sebou a nad tím terasu na střeše. Jako rodinný sídlo musel bejt moc hezkej.
Díky dlouhýmu spánku a tomu stěhování jsme vyrazili do šumu až v půl jedenáctý a rovnou do královskýho sídla. Podle všeho tam bydlel chalífa a když Ferdinand III. ve 13. století vyhnal muslimy, tak on a jeho následovníci a to asi až do 20. století (kdy si tam princezna nechala zřídit první tenisovej kurt ve Španělsku!).Byla to nádherná podívaná, jejíž hlavní úchvatnost spočívala v neuvěřitelný výzdobě v maurským stylu a v kráse zahrad plných palem, citronů a kašen.
Brouzdali jsme se tam přes dvě hodiny a pořád bylo na co koukat. Moc hezky to tam udělali s vodou, s kachlema, se zbytkama po Římanech, s kytkama a stromama. Parádní podívaná!
Ještě tam v zahradě inzerovali nějaký jakože vodní varhany, který hrajou každou celou hodinu ... no tak tu naší celou teda nehrály, asi nehrály už nějakou dobu, to ale nemůže celkovej dojem zhatit.
Z iniciačních zkušeností je třeba zmínit, že jsem asi poprvé viděl citrón na stromě, jiný stromy znám už asi z Říma, taky datli jsem ještě neviděl. Teď už jo.Pak už jsme se zase vpotáceli do města a jali se nechat oslovovat denními menu jednotlivých barů. Naproti univerzitě (co tam ta Carmen vyráběla ty cigára) jsme naši hospodu s Menu Tipico - Gaspacho a Paella a dali jsme to a dobře jsme udělali.
Já dycky když někam jedu, tak tam něco ochutnám a pak jsem na tom závislej. Kdysi to byla v Belgii Nutella, pak v Británii Marmite, v Provence černý olivy (ty jsme si mimochodem koupili tady taky, ale v samošce, takže nebyly špatný, ale ty pravý taky ne) a jak tak na to koukám, odsud se mnou jede gaspacho. Vím o tom houby, je to prostě taková studená rajčatová polívka, ale je hooodně v pořádku!
Paella nebyla taky vůbec špatná, byly v ní mušle i se skořápkama a voněla hodně po nich. Dávali k tomu kus citrónu a s ním to bylo úplně výborný. Cestou domů jsme ty mušle cítili z několika oken ...Po cestě domů jsme to vzali za královským palácem, kolem různých kostelů k baráku, co si tu jeden pán po návratu z pouti do Jeruzaléma postavil v 16. století podle vzoru údajného Pilátova domu a vymyslel k tomu pašije hraný po celym městě, který jsou tady od tý doby největší trhák celý sezóny. Podle obrazu v Alcazaru to je procesí o tisících lidech, jehož hlavními postavami jsou kukluxklani (vlastně jsou to asi ministranti, kteří si dali něco - třeba špičatou kuklu, aby nebylo poznat, že mají ten ksicht z "toho", jak jsem někde v předchozích kapitolách rozebral ...), který táhnou po městě obrovský alegorický vozy s výjevama z pašijí. Podle obrazu tam dou ještě kapely, družičky a fráteři. A všechny ženský k tomu nosí šaty na flamengo a koně ozdoby na čumáku. Ale asi jsem to dost zjednodušil ...
Každopádně jsme se prošli báječnými uličkami už i tý míň turistický Sevilly a má to atmošku!
Doma jsme zjistili, že nám po koupelně teče voda, tak nám to přišel spravit pan údržbář, pod podmínkou, že nebudeme v pokoji. Protože zavřít dveře už nechtěl, je pravděpodobnost, že buď nechtěl bejt o samotě v jednom pokoji s dámou, nebo s nevěřícíma psama nebo neměl rád, když mu někdo kecá do práce a věděl to o sobě, kdo ví, anglicky nemluvil. Každopádně to spravil rychle a dobře.
No a to už jsem se doběhl, pomalu končí siesta a my se chystáme na závěrečný výlet po barech (ale v naší umírněné podobě krize středních let). Buenas tardas!
Žádné komentáře:
Okomentovat