jueves maňána - ve štvrtek poránu

Jak v tom pokoji nemáme to okno (teda máme, ale malý, matný a za závěsem), taxme vstali až ve čtvrt na devět, v Ledcích by to byla hrůza, tady né.

Vestibul hostelu se přes noc změnil ve snídaňárnu, kde už byla hromada globálních lidí. Těší mě, že tu nejsme nejstarší. Hostel mamá nás hned zkraje přepadla a poprosila/nabídla nám na poslední noc jinej pokoj a ptala se nás, jestli nám nevadí manželský postele. Kdyby nebylo vospalý ráno a nebo kdyby to byla ta Češka, tak bysem jí pověděl, že ani po patnácti letech nám manželský postele nevadí, ale takhle jsem jí to jen odkejval.

Aspoň se podíváme po hostelu ještě někam jinam, prej to má na střeše dokonce terasu, ale tak daleko jsem se ještě nedostal, pendlujeme jen z pokoje ven a zpátky.

No prostě po dobrý snídani jsme kolem deváté vyrazili do ulic. Bylo svěže a lidí pomálu.

Courali jsme ulicema, který tu mají nahoře vesměs přetažený plachtama s logem Coca Coly a těšili se z atmošky, která je tu fakt mimořádně pohodová.

Jaxme se tak vometali kolem katedrály, vlezli jsme do ní a dobře jsme udělali, anžto to bylo ještě zadara, protože byly zrovna ranní chvály. V tom hlavním chóru někdo hrál na varhany a pár postarších kleriků v kapitulním šarlatu se tam poněkud třaslavě modlilo, pak dokonce od hlavního oltáře, což je naprosto fantastická obrovská zeď posázená vyřezávanýma biblickýma výjevama, vyrazil kněz s kadidlem a dvěma ministrantama (VSUVKA: Proč všichni dospělí ministranti po celým světě mají podobný ksichty? Mají to z "toho" nebo "to" přitahuje podobný typy?).

Nicméně pak začala mše a my jsme byli zrovna v prostoru mimo, tak jsme ještě trochu pocourali (je to největší katedrála v Evropě snad - ta loď je neuvěřitelně rozlehlá) a vypadli zase do ulic. Prolezli jsme kolem královskýho paláce zhruba tam, kde jsme včera vypadli z autobusu, ale teď už jsme věděli, že ten barák vedle je universita, co byla tabáková továrna, ve který měla podle všeho pracovat Carmen a vedle taky nějaký pamětihodný budovy (ale protože Jana teď usnula na průvodci, tak Vám je přesně nevyjmenuju - tak maňána ...).

Kolem nich jsme došli až na nábřeží, kde ale jezdí auta. Auta tu jezdí jinak než u nás. Víc troubí a moc se nerozpakujou vjet na přechod i když mají červenou. V centru města ale skoro vůbec nejezdí, tak to není úplně něco, co by mi vadilo, jen si člověk nesmí myslet, že holandská nebo bavorská řidičská kultu¨ra panuje na celym kontinentě.

To jsme se ale už zanořili do parku kolem Plaza de Espaňa (jeslti je to blbě, tak za to může ta na průvodci spící Jana ...). Rostou tam kytky, co máme u nás v květináči, palmy a mimózy, platany a něco jako fíkovníky, taky něco jako svatojánskej chleba. V parku lítali i nějaký papuchovití ptáci, ale já jsem na faunu a flóru dost chabrus, tak to radši nebudu rozvádět.

Z pakru jsme se vyloupli na ty Plaza de Espaňa a to je taková ani ne sto let stará velká půlkruhová repre budova, která původem připomíná pražský výstaviště "kulturáto odfukáto" (postavili to pro nějakou výstavu ve třicátejch letech) a účelem Disneyland zkříženej s úřadem práce - sídlí tam sice všelijaký úřady, ale na budouvě jsou dlaždičkovaný obrazy všech provincií, kolem se půjčujou lodičky a rikšy, prodává se turistickej šrot a tak.

U těch dlaždiček se zastavim: dělají tady z toho názvy ulic, nápisy na obchodech i pamětní cedule. Na Plaze bylo glazovaný i zábradlí a tak. Je to hezký, takový veselý a spoustu kumštýřů to musí živit.

Stavili jsme se v obchodě, těšili jsme se na ovoce a tak, ale měli tam to samý co v Globusu na Chotíkovský, vlastně mnohem míň, spíš jako v Žabce na náměstí. Tak jen vodu, džus a něco malýho, kdyby nás přepadl hlad.

Cestou zpátky jsme se stavili v katedrále, teď už pořádně - turisticky: zaplatili vstupný, půjčili si chytrý "nakrátko urtžený sluchátko", co nám říkalo anglicky o tom, co jsme viděli a promenádovali se katedrálou. Jakkoli se do ní sunul furt had turistů, vevnitř nijak nacpáno nebylo a viděli jsme spoustu krásných jedinečných věcí, jak stavitelských a jinak uměleckých, tak kulturních. Museli mít v tom středověku a po něm hrozně prachů (Sevilla měla monopol na obchod s Amerikou, tak asi proto).

Nevim, jestli všechno jmenovat, každopádně hrob Kryštofa Kolumba třeba vyjmenuju. Ke konci prohlídky jsme vylezli na Giraldu, to je věž, co byla nejdřív minaret a pak kostelní zvonice. Nejde se tam po schodech, je to jen nakloněná chodba, takže nevím, kolik schodů, jen že těch chodeb bylo 34, neboli víc než osmkrát dokola jsme to obešli, než jsme na věž vylezli. Nahoře je kromě rozhledu 24 zvonů (prej každej farní kostel ve městě tam má jednoho zástupce).

Úplnej závěr katedrální tour je pomerančovej sad, co je nejstarší část katedrály, původně - od 11. století to byl ten dvůr v mešitě, kde se věřící před modlitbou očišťujou, takže jsou tam kašny. Od nich jsou kanálky ke každýmu tomu pomerančovníků, protože bez soustavný vody by to žádnej strom nedal.

Jo a pod klenbou tam mají taky Brněnskýho draka, prakticky stejnýho krokodýla, jako na radnici v Brně, akorát tady si nevymýšlí žádnou pověst, ale už prakticky přiznávají, že si jím chtěl naklonit nějakou španělskou královnu egyptskej princ. Myslim, že neuspěl ... to byl taky nápad, cpát ženský takovou havěť ...

V závěru dopoledne jsme už jenom hledali, kde se najíme. Nakonec jsme našli The Pepa´s Tapas, kde měli menu, který vypadalo dobře. Ačkoli měli v názvu "The", servírka anglicky dost odmítala mluvit, takže jsme si vybrali s pomocí sousedů a pak už radši jen píchali prstem do lístku. Jana měla salát a tortillu a kafe a já studenou polívku, kus masa a sorbet. Bylo to všechno dobrý, jen paní servírce to pomalu odsýpalo. Ale to nevadilo, siesta se blížila a my nikam nespěchali.

Teď siesta vrcholí a já jsme se na blogu prakticky doběhnul. Možná mi zbude chvilka času čumět do blba ...